Bílé iglú ve francouzském superstředisku Les2Alpes vypadá zdálky jako další après ski bar. Už se pomalu těším na skvělé drinky a hezké slovenské barmanky, které to nakonec možná roztočí nahoře bez. Dopadlo to jinak. Skončil jsem v lavině.
V pološeru vidím podivnou robotickou ruku zakončenou dvěma pilotními sedačkami. Připadám si jak na Matějské. Omyl, tohle je lavinový simulátor. Atrakce, kterou nabízejí jen málokde. Lyžařům a svátečním freeriderům předvádějí, co to je za "legraci", když se člověk ocitne v lavině.
Kdo jde první? Vystřelím ruku, nejsem přece srab. Bude to brnkačka, holky koukejte. Ale vzápětí se mi sevře žaludek. Operátor lavinového trenažéru mě usazuje a překlápí přes mě speciální polstrovaný panel. Ocitám se v totální tmě s minimální možností voleného pohybu.
Naštěstí tma netrvá dlouho, Matějská začíná a nemám čas vsugerovat si smrtící dávku klaustrofobie. Na obrazovce přede mnou se otevírá krásná, zasněžená krajinka. Jsem lyžař, který si to pěkně frčí po sjezdovce. Je skvělý slunečný den, vykrajuji si elegantní oblouky. Sníh je super. Byl by hřích nevyrazit mimo upravenou trať. Trochu to se mnou drncá, jak se zkušeně přenáším přes terénní nerovnosti. Paráda.
Freeride miluju. Ale co je tohle? Další prudící cedule: Pozor, nebezpečí lavin. V alpských střediscích se v poslední době předhánějí, kdo jich nasází kolem sjezdovek víc. Přitom tu určitě stejně nikdo ještě pořádnou lavinu neviděl. Kašlu na to a jedu dál, je mi naprosto jasné, že se jen zbavují odpovědnosti, kdyby...
Co ještě frčí v Alpách
|
Dovoluji si víc a víc, až mi hlava drncá o pilotní sedačku. To je jízda. Jsem bůh….
Bacha, co to je? Jakoby se zatřásla zem. Lavina? Blbost, jedu dál. Ale něco se ke mně fakt blíží. Zlý sen, proč se tohle musí stát zrovna mně? Koukám, řítí se na mne sněhová bouře. Chci tomu ujet – tedy spíš se cukám v sedačce, ale marně. Ta mrcha je rychlejší, popadá mne, roztáčí jak vrtuli, hází si se mnou jak s jojem.
Netrvá to dlouho. Najednou je klid, naprosté ticho a neprostupná tma. Řekl bych, že visím hlavou dolů, ale krk bych na to nedal. Krucifix, kde je vůbec nahoře a dole? Nevím nic, ztrácím pojem o prostoru, o čase, někam se hrabat nemá smysl. Čekám, že se stane zázrak. Musí se stát, je to přece jen hloupá atrakce, ne?
Vytuším, že se něco ke mně blíží. Najednou na mě čučí lavinový pes. Ufff, mrká na mě, jsem z toho venku. Fakt úleva. Odpoutávají mě a já si to šněruju jak po pěti místních likérech "génépi".
Nakonec uznávám, že to vůbec nebyla hloupá atrakce. Tohle by měli zažít všichni, kdo se chtějí postavit na lyže, od dětí až po dospělé.
Tandemový paragliding na lyžích
Tohle je jedno z nej, co může člověk v Alpách zažít. Překvapilo mě ale, že příprava trvala ani ne pět minut. Dostal jsem horolezecké úvazky, postavil se poslušně na kraj kopce, můj průvodce si mě bleskově připnul a zvolal: "Tak jedem!"
To mám jako vyrazit? Vždyť vůbec nevím, co dělat. "Drž lyže rovně a jeď," přikázal nemilosrdně. Nejdřív jsem si připadal jako sebevrah. Pak to cuklo a najednou jsme byli ve vzduchu. Pod námi celé Les2Alpes, vesnice, silnice, skály, vleky, sjezdovky, lesy. Mohl jsem si chvíli padák i řídit. Přistání bylo stejně snadné jako start. Lehce jsme sedli do mírného protisvahu, narovnal jsem se z podřepu a najednou zase stál na svých.
Letmý kilometr po závodní trati
Tohle je asi nejšílenější a jen pro opravdu zdatné lyžaře. Je k dispozici asi jen ve dvou místech – v Les Arcs ve Francii nebo ve švýcarském Verbier – a jen výjimečně na závěr lyžařské sezony.
Může se hoditVyberte si z pestré nabídky zájezdů do Alp na dovolena.iDNES.cz. |
Funguje to následovně. Zájemce má možnost spustit se třikrát ze svahu ve speciální výstroji. Nejprve se spustí z velmi nízkého nájezdu a instruktor zhodnotí, jak si stojí. Pokud rychlost přibližně 130 km v hodině turista ustojí, může jít o něco výš a do třetice ještě výš. Dobrý lyžař tak může klidně překonat 150 kilometrů v hodině.
Psí spřežení z nalezenců
Na kraji Alpe d'Huez na široké zimní promenádě se z ničeho nic přiřítila trojice psích spřežení. Francouzi to vzali neortodoxně. Smečka sestávala z psů, kteří prošli útulky. Tažní husky, malamuti, ale i neplemenná všehochuť. Bavilo mě, jak to ty psy baví. Nejraději bych se nechal zapřáhnout taky. Hnali jsme se jako šílenci, chvíli jsme dokonce zažili i psí kros v terénu.
Při jízdě do kopce psovod seskakoval a běžel se psy. Pomáhal tlačit. Tak to prý mají rádi. Páníček musí být jedním z nich, pak si ho začnou opravdu vážit a na slovo poslouchat.
Nejraději bych tuhle podivnou partu líp poznal. Každý pes tu má své jméno, zařazení, ocenění, svou hrdost. Mimochodem, když některý psík udělal hovínko, páníček zastavil a hezky ho sebral do igelitového sáčku.
Jízda ve čtyřbobu nebo v taxi bobu
Tohle je atrakce opravdu pro ty, kteří už nevědí coby. A vzhledem k tomu, že bobové dráhy nejsou úplně všední záležitostí, není ani mnoho míst, kde se svézt. Turisty vozí určitě v La Plagne (Francie) nebo ve Sv. Mořici (Švýcarsko). V La Plagne navíc mají na výběr dvě varianty. Skutečný závodní čtyřbob, který místy jede rychlostí až 130 km v hodině, nebo takzvaný taxibob, který jede sice o něco pomaleji, zato veze turisty bez řidiče. Jede prostě v korytě sám neřízen.
Závody se sjezdařskými esy
Výborná atrakce pro ty, kteří si chtějí zazávodit s největšími sjezdařskými esy. Jsou to akce, které se konají na závěr sezony a je třeba se na ně přihlásit dlouho dopředu. Jedním z nejslavnějších závodů je High Five ve švýcarském Verbier. V minulých letech jsem tu potkal třeba Didiera Cuche, Axsela Lunda Svindala, Lindsey Vonnovou nebo Julii Mancusovou.
Taxi přelet mezi středisky helikoptérou
Tuto atrakci provozují například mezi francouzskými středisky Les2Alpes a Alpe d'Huez, která spolu úzce spolupracují a jsou od sebe vzdálena přes velké údolí. Vyzkoušel jsem a je to skvělá záležitost. Turisty, kteří na to mají, převážejí sem a tam helikoptérou. Místo 35 minut autem to zabere 10 minut a ještě je z vrtulníku úchvatný výhled na hory i na střediska.
Horské farmy a tradiční vesnice
V některých alpských centrech nabízejí pro dny odpočinku od lyží zajímavé exkurze. Třeba v oblasti švýcarského Thyonu 2000 lze vyrazit na horskou farmu a podívat se na výrobu čerstvých sýrů, ochutnat domácí pršut a víno. Nebo zavítat do tradiční historické vesničky Héremence, kde si prohlédnete stavení až ze 17. století.
U italského Cavalese zase můžete navštívit houslárnu, kde vyrábějí rezonanční desky pro hudební nástroje ze stejných smrků, z jakých byly vyrobeny slavné stradivárky.
Ledovcové jeskyně
Na několika místech, kde jsou dnes přístupné ledovce, neváhají a kutají mnohasetmetrové osvětlené chodby pro návštěvníky. Ve francouzském Les2Alpes mají ve výšce 3 400 m n. m. i různé ledové sochy, třeba člověka kromaňonského nebo mamuta a mamutka vystřižené jak z Doby ledové. Chodba je místy až 80 metrů v hloubi ledovce. Vstupné sem stojí pár eur.