Pojďme si na úvod vyjasnit, co je a co není trauma. Toto slovo dnes používáme celkem běžně, když mluvíme o tom, že jsme prožili nějakou nepříjemnou situaci: ostrou konfrontaci s nadřízeným, hádku na úřadech a podobně. Zdaleka ne každá stresová situace však způsobí člověku trauma, které se dnes stalo téměř módním pojmem.
Další zažitý mýtus vychází z přesvědčení, že trauma znamená hraniční zážitek na pomezí života a smrti, jako je válka, pokus o vraždu, živelní pohroma nebo brutální přepadení. Tyto incidenty samozřejmě mohou být (a velmi často také jsou) silně traumatizující, existuje ale i řada zdánlivě všedních událostí, které mohou na člověka dolehnout stejně ničivým způsobem.
Jde třeba o běžné invazivní lékařské zákroky prováděné zejména u dětí (trhání mandlí či vrtání zubů), vystavení extrémnímu horku či chladu, pocit nedostatku lásky a opuštěnosti, úrazy, pády, onemocnění provázená vysokými horečkami, nečekaný hluk…
Úzkosti nepodceňujte, mohou vás ničit. Rady, jak s nimi úspěšně bojovat |
Záleží na míře odolnosti vůči stresu, která je u každého jiná a souvisí s věkem, životními zkušenostmi i vrozeným temperamentem. Co je pro jednoho traumatizující, nemusí se druhého vůbec dotknout.
Ocitnete-li se v situaci, která je pro vás silně stresující či život ohrožující, dostaví se odpovídající emoce (strach, úzkost, vztek, nenávist, stud, smutek, odpor, bezmoc atd.). Jestliže si v takové chvíli dovolíte tuto konkrétní emoci prožít, volně projde vaším tělem a nikde „se neuloží“.
Pokud jí však neumožníte, aby se projevila, zastaví se takříkajíc na půl cestě, což poznáte podle toho, že když pak v budoucnu prožijete situaci, která vám – často pouze náznakem – připomene původní událost, zareagujete na ni zcela nepřiměřeně.
Někdy stačí docela neškodná věta nebo i jediné slovo a vybouchnete jako papiňák. Důvod? Na prvotní negativní emoci, která neměla možnost se projevit a „zamrzla v těle“, narazila další a tím získala na síle. Dokud ji nějakým způsobem neuvolníte, bude se ve vás stále kumulovat a obírat vás o kvanta energie, kterou vyplýtváte na všechny ty emoční erupce ve chvílích, kdy si nějakým způsobem připomenete původní traumatickou událost.