Má trochu nos nahoru
V nové epizodě se diváci setkali s rodinou, která žije ve Velkém Šenově ve starším rodinném domě – s Veronikou (42), Martinem (50) a Michalkou (3,5). Pár se seznámil před šesti lety, žít spolu začali o tři roky později, když Veronika ovdověla.
Veronika přihlásila rodinu do Výměny manželek sama, Martin o tom neměl sebemenší tušení. „Už mi prostě lezl na nervy, tak jsem si říkala, že uděláme změnu a zkusila jsem léčbu šokem,“ vysvětluje. Mezi oběma partnery vládne velká ponorka a téměř spolu nekomunikují.
Martin je podle Veroniky naprosto nerozhodný, ona zase na jeho vkus až moc spí. „Když tě chytne spaní, tak já celé dny trávím s holkou,“ stěžuje si manžel, maje na mysli dceru Michalku. „Chtěla bych, aby paní, která přijde, udělala z Martina zase chlapa,“ doufá Veronika.
„Já chci domů! Ještě tam nejsem, ale už chci domů! Do p*dele, kam jste mě to dovezl?“ ptala se Iva (34) zoufale řidiče po příjezdu do Velkého Šenova.
Onou paní se stala dispečerka Iva (34). Ta hned zpočátku avizovala, že jí je jedno, do jaké rodiny přijede, protože se podle svých slov ničeho nebojí: „Přijedu, uklidím, zvířata mi nevadí.“ Nové bydlení jí ale způsobilo šok. „Já chci domů! Ještě tam nejsem, ale už chci domů! Do p*dele, kam jste mě to dovezl?“ ptala se zoufale řidiče. Kromě toho prohlásila, že je na smetišti, a že v tomto obydlí snad musí i strašit.
Martin okamžitě postřehl, že se náhradní manželce dům příliš nelíbí: „Je prostě z lepší rodiny.“ Oba se jali řešit pro Ivu neuspokojivou kvalitu pokoje. Martin vymetl pavučiny a vytřel. „Jsem zvědavý, jak tady bude fungovat. Mně připadá, že má trochu nos nahoru,“ přemýšlel přitom nahlas. Ani poté se ale Ivě v pokoji nelíbilo, vadila jí zima a zápach. „Dneska prostě spím v legínách a v roláku.“
Martin byl nakonec s Ivinou péčí vcelku spokojený. Šlo podle něj vidět, že má doma také malou dcerku. Hned druhý den nakoupila čistící prostředky a dala se do generálního úklidu. „To je smrad, ty v*le, já chci domů,“ stěžovala si.
Další noc se rozhodla strávit v hotelu, než se její pokoj dostatečně vyvětrá. Martin to vzal sportovně: „Já nechci žádné dohady, Iva je z lepšího, tak když chce jet, ať jede.“ Dokonce jí půjčil i auto. Iva poté přiznala, že cítí vinu. „Beru to jako selhání, protože spousta vyměněných manželek to měla horší než já a vydržely to.“
Ráno se vrátila až o půl osmé, což dočasného manžela namíchlo: „Když má v manuálu být na place v šest hodin, tak musí fungovat!“ Hned se musela dát do práce, nakrmit králíky a vybrat vajíčka. „Zvířata jsou tu úplně na prd, protože králíky nejedí a tři p*dele koček nepotřebují,“ stěžovala si. „Momentálně cítím zoufalství. Ne deprese, ani stesk, ale chci už opravdu do čistého. Já budu zralá na blázinec. Budu potřebovat antidepresiva. Asi řeknu Veronice, ať mi nějaká dá.“
Rodina pak vyrazila společně na houby a Iva při té příležitosti zjistila, že Martin a jeho partnerka nemají žádné společné zájmy. Veronika, která má na rozdíl od Martina řidičák, jeho a dceru na houby vždy odveze, ale pak na ně dvě hodiny čeká v autě. „Já mám rád lidi, ale ona je uzavřená a je radši doma. A když jsme doma, tak sedíme a je ticho,“ vykládal dočasný manžel a mimo Ivin doslech dodal: „S touhle si máme pořád co povídat, ale s mojí… Ta na mě furt nadává, že říkám jedno a to samé.“ „Na co ona má toho partnera?“ divila se Iva. „On spí na gauči, nemluví spolu… Ona ho má snad jen proto, aby se jí staral o holku, naštípal dřevo a posbíral vajíčka.“
Ať manžel řve, jak chce
Ve změně režimu si Iva přála přestěhovat některý nábytek, nacházející se v jejím pokoji, do podle jejího názoru prázdného obýváku. Dalším požadavkem bylo vyčistit zaneřáděné auto. „S tím já jsem počítal, že dostanu za úkol,“ odvětil Martin. „Chtěla bych, abys uvařil oběd, a to bude všechno,“ oznámila nakonec Iva své dočasné rodině.
I po změně režimu pokračoval generální úklid. Iva se snažila zbavit obývák plísně a přestavěla nábytek. „Martin tady žije tři roky v humusu, ví to a nic s tím nedělá, aby se doma nemuseli hádat. Radši mlčí a jde štípat dřevo,“ neodpustila si výtky na adresu náhradního manžela. „Pořád se přesvědčuju, že pro Martinovu partnerku jsou přednější psi než malá holka.“
Ivě vadil po celou dobu Výměny zápach a zima.
Oběd, který Martin uvařil, jí také moc nechutnal. Podle jejího názoru bylo v omáčce ke španělským ptáčkům moc mouky. „Tak běž uvařit lepší,“ vybízel ji náhradní manžel. „Mně připadá, že má teta nos nahoru na jídlo. Teta je zvyklá na speciality,“ řekl dceři. „Co to ze mě děláš? Já ti říkám, že každý je zvyklý na něco jiného, tobě by třeba zase nechutnalo u nás,“ vyjela Iva. „To jsou komedie, to je hrozný! Jdu radši na cigáro. Když neumí vařit, tak ať nekritizuje,“ zlobil se Martin.
I přesto se pustil do plnění dalšího Ivina přání: převlečení postele, ve které spí Veronika se svou dcerou. „Když nadzvedl peřinu, tak to byl smrad jako z psího kotce,“ popisovala situaci Iva. Martin se zděsil a matraci chtěl rovnou vyhodit.
Před koncem natáčení si ještě oba partneři našli čas na obvyklé bilancování. „S Veronikou určitě nějaké věci změníme. Budeme jezdit více na výlety, abychom neseděli celý den doma při kafi. Chtěl bych si více povídat. Ale rozcházet se nechci, na to nemám ani pomyšlení,“ přemýšlel Martin.
Iva se mezitím rozhodla strávit poslední noc v hotelu. „Pojď Míšo, jdeme domů, teta je herečka,“ komentoval její rozhodnutí náhradní manžel. „Vůbec ji nechápu. Já bych s takovou ženskou nechtěl žít. Zlatá Veronika, i když máme problémy,“ dodal na závěr. Podobné myšlenky měla i Iva. „Na manželovi mě mrzelo, že občas křičí. Ale teď si říkám, panebože, ať řve, jak chce, hlavně ať nedopadne jako Martin.“