Záškrt
Záškrt neboli diftérie je vážné infekční onemocnění postihující především horní cesty dýchací. Původcem je bakterie Corynebacterium diphteriae.
V Česku se letos v květnu záškrt objevil poprvé po sedmadvaceti letech. Nakazila se pacientka z Vysočiny, s onemocněním byla hospitalizována. Bakterie si přenesla z domácího zvířete. Zdrojem záškrtu je právě kontakt s bacilonosičem. Tím může být i zvíře, přičemž se infekce šíří kapénkami, podobně jako například rýma. Nákaza se však může přenášet rovněž stykem s kontaminovanými předměty.
Bolest v krku a potíže s polykáním
„Onemocnění začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Bakteriální toxin způsobuje bílé nebo šedé povlaky v nosohltanu a krku, které ztěžují dýchání a polykání. Záškrt může být smrtelné onemocnění. Povlaky mohou ucpat horní cesty nemocného natolik, že se udusí. Toxin napadá též srdce, způsobuje poruchy srdečního rytmu a může vést k srdečnímu selhání. Postižení nervů vede k ochrnutí,“ uvádí centrum očkování a cestovní medicíny Avenier.
Smrtnost záškrtu je přibližně deset procent, tedy zemře jeden z deseti nemocných. U dětí do pěti let to je dokonce dvacet procent.
Oteklý krk pacienta se záškrtem
Inkubační doba záškrtu je dva až pět dní. Nakažlivost nemocného je od konce inkubační doby po celou dobu nemoci, obvykle čtrnáct dnů. Pro pacienta je nejdůležitější, aby se nemoc diagnostikovala včas a předešlo se tak komplikacím nebo dokonce úmrtí.
Při podezření na záškrt se provede výtěr tamponem z mandlí nebo jiných postižených míst a poté se zahájí léčba antibiotiky. Současně se podává záškrtový antitoxin, jenž neutralizuje jed produkovaný bakterií Corynebacterium diphteriae. Pacient musí být po celou dobu léčby pod řádným dohledem lékařů na infekčním oddělení.
Ochrání jen očkování
Očkování proti záškrtu se v České republice provádí plošně od roku 1946. Povinně se očkují kojenci od devátého týdne věku třemi dávkami hexavakcíny. Přeočkování se provádí mezi pátým a šestým rokem a mezi desátým a jedenáctým rokem věku dítěte.
Záškrt byl považován za chorobu, kterou se podařilo plošným očkováním prakticky vymýtit. Velký výskyt byl ovšem v devadesátých letech zaznamenán v zemích bývalého Sovětského svazu. Nemoc se objevuje také v nejchudších zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Jednotlivé případy hlásí i Evropa.