Samozřejmě, že ne, zvlášť když se krátce po vydání ukázalo, že zpěvačka ve skutečnosti natočila dvojalbum. Mimo standardní verzi je k mání i The Tortured Poets Department: The Anthology s patnácti skladbami navíc. Magazín Rolling Stone desce přilípl visačku „instant classic“ a ocenil ji maximálním počtem pěti hvězdiček.
Taylor Swift by ale venkoncem žádné nadšené recenze nepotřebovala, davy jí budou u nohou ležet, i kdyby nakrásně všechny weby a noviny světa poslaly její nové skladby k čertu jako absolutní šmíru roku.
Taylor Swift sledujete z poslední řady na obřím stadionu a snažíte se ze všech sil zaostřit, abyste ji mezi davem doprovodných tanečníků a tanečnic rozpoznali. A to – i když si pouštíte její desku.