Adžanta se skládá ze 30 skalních jeskyní, které byly vytesány do strání u řeky Wágur. Tyto jeskyně byly objeveny v roce 1819 britskými archeology a od té doby byly považovány za jeden z nejdůležitějších archeologických nálezů v Indii. V roce 1983 byly jeskyně Adžanta zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.
Každá z jeskyní má jiný účel a styl. Některé jeskyně sloužily jako chrámy, jiné jako kláštery, a další jako ubytovny pro poutníky. Nejznámější jeskyně jsou Caves 1, 2, 10, 16 a 17.
Cave 1 je největší a nejznámější jeskyní v Adžantě. Tato jeskyně byla postavena v 2. století př.n.l. a obsahuje několik mohutných soch Buddhy. Největší z těchto soch měří téměř 6 metrů a je vytesána z jednoho kusu kamene.
Cave 2 je další významnou jeskyní, která obsahuje mnoho fresky a soch. Fresky v této jeskyni ukazují náboženské a mytologické scény a jsou velmi detailní a barevné.
Cave 10, známá také jako Visvakarma Cave, je jednou z nejstarších jeskyní v Adžantě. Tato jeskyně obsahuje sochy Božstev a několik sloupů s různými ornamenty.
Cave 16 a 17 jsou obě kláštery, které obsahují mnoho cel pro meditaci a studium. Tyto jeskyně jsou velmi jednoduché v porovnání s ostatními, ale mají svůj vlastní klid a atmosféru.
Celkově jsou jeskyně Adžanta jedinečným příkladem indického skalního umění a architektury. Tyto jeskyně ukazují vývoj buddhistického umění v průběhu staletí a jsou důležitým svědectvím historie Indie.
