Chvíle euforie a pýchy, že jsem Čech, zažil jsem v posledních dnech tolikrát. Dívat se na krásku Soukalovou, jak drtí biatlonový svět. Na dříčku Sáblíkovou, která své soupeřky opět zničila a pětku vyhrála úžasným stylem. Neskutečného Jágra, který z pláží přitáhl k ledu i líné místní amíky i na mladého brankáře Mrázka, který ho dokázal vychytat.
Ale osobně mám asi nejradši Gabrielu Soukalovou. Neskutečně milá holka, která dokáže zapomenout i lyže, na kterých má běžet. A nic si z toho nedělat a rozdrtit soupeřky z celého světa s úsměvem jako by o nic nešlo. Jako by nemusela běžet tolik kilometrů a pak se uklidnit ve střelbě tak, že smete všechny terče. Kdo to zkusil, potvrdí, jak je těžké se po takové porci běhu na přesnou střelbu soustředit. A to Gábina musela například při poslední stíhačce myslet na to, že nemá náhradní náboje a nevěděla, zda odstartovala ve správný čas. Hrozila ji za to penalizace. Přesto se dokázala pekelně soustředit a střílet přesně. Samozřejmě pokud pomineme třetí stojku, kde však díky větru chybovalo celé čelo závodu. Její pevné nervy se ukázaly v závěrečné střelbě.
A poslední den závodů v USA. Štafeta v jejím podání to byl sen. Přebrala pomyslný štafetový kolík od mladé Charvátové na devátém místě. Na trati však předvedla neskutečnou jízdu i střelbu. Postupně jedna za druhou klesaly soupeřky za ní. A finišmance štafety Veronice Vítkové předávala na místě prvním. A další z úžasných Češek – Veronika Vítková – dokázala štafetu dovézt na prvním místě až do cíle. Nikým neohrožovaná. Češky si tak mohly vychutnat pocit vítězství ve světovém poháru. A nejlepší z nich Gabriela Soukalová nepustila při závodech v americké Presque Isle nikoho jiného na nejvyšší místo na stupních vítězů. Dokázala zde vyhrát všechny závody, do kterých nastoupila.
Skládám poklonu jí i dalším sportovcům z Čech, kteří umí naplnit mé srdce hrdostí na náš malý národ.
Foto zdroj: www.biatlon.cz
