Základní rozdíl mezi výrobou úsní a výrobou kožešin spočívá v tom, že u kožešin se neodstraňuje srst a pokožka. Vydělávání kožešin patří k nejstarším lidským dovednostem. Již pravěký člověk musel tyto postupy určitým způsobem ovládat, aby si v klimatickych nepříznivých podmínkách zaopatřili teplé kožené oděvy. Znalost zpracování kůže je tedy pravděpodobně starší nez znalost úpravy usní. Lze předpokládat, že v době kamenné vznikaly poměrně dobře upravené kožešiny.
Prvním činicím prostředkem byl zřejmě tuk. Ve středověku bylo nejrozšířenější vydělávání kožešin jirchářskými metodami , při kterých se používaly síran draselnohlinitý, mouka a vaječné žloutky. Takto vyčiněné kůže - kožené zboží, byly značně kvalitní. V 19.století se zjistilo, že velmi účinnou složkou činicích prostředků jsou kyseliny vznikající kvasným procesem.
Na základě tohoto poznatku se vyvinul tzv.lipský pikl v němž kvasné organické kyseliny nahradila kyselina sírová. Dosáhlo se tak značného zrychlení jinak velmi zdlouhavého a namahavého procesu úpravy kožešin, ale působení kyseliny podstatně snižovalo trvanlivost kožešin. Později byla silná kyselina nahrazena chromočiněním. Kožešnická výroba vycházela zdlouholetých zkušeností, které se předávaly z generace na generaci. Kožené zboží a jejich úprava, byla vždy náročná na čas a na fyzickou námahu.
Založena byla hlavně na ruční prací v malých provozovnách. Někdy si kožené zboží vyčiňovali sami kožešníci, předevsím ti, kteří zhotovovali kožichy pro vesnické prostředí. Základní surovinou jím byla ovčí kůže, jež se dělila na dva druhy: kůže cápová má hrubší a delší vlnu a šily se z ní přední a zadní díly: cigárová má kratší chlup a dělaly se z ní kratší části kožichů, např.rukávy.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
